Letošní srpnové putování na kolech Klubu českých turistů patřilo kraji Emy Destinové. Celkem 25 vyznavačů aktivní dovolené se v sobotu 30. července 2022 ubytovalo v Fähnrichově mlýně nedaleko Stráže nad Nežárkou. Ještě odpoledne někteří nedočkavci vyrazili na kola. Po lesní cestě vyrazili směrem k památnému dubu Emy Destinové. V nedaleké stejnojmenné restauraci nabrali síly na návrat přes Novosedly a Jemčinu zpět do penzionu, celkem 25 km.
Druhý den za příjemného počasí se celá ekipa vydala do Třeboně. Přes Jemčinu a Čertovu šlápotu dorazili až na hráz Rožmberka. V Třeboni nás čekal příjemný, rybami laděný oběd v bistru U kapra. Někteří vystoupali na radniční věž, někteří se prošli po centru, abychom se pak společně vydali ke Schwarzenberské hrobce. Lesními cestami kolem Čertova dubu jsme dorazili k rozvodí. Odtud nás vyhnali komáři a podél Nové řeky jsme pokračovali ke Stříbřeci a do penzionu s krátkým zastavením u Emy na kávičku, celkem 50 km.
Třetí den jsme vyrazili na sever směr Veselí. V restauraci Pecák v Evženově údolí měli ještě zavřeno, ale pokochali jsme se nádhernou kapličkou. Dopolední káva byla až u jezu v Meteli. Ve Veselí jsme si prohlédli krásně opravený kostel a poobědvali. Veledub u Jemčiny jsme viděli jen z dálky, neboť v pastvině okolo bylo velké stádo krav. Do mlýna jsme se vrátili nádhernými zdravými lesy.
Čtvrtý den patřil cestě na sever – do Červené Lhoty. Až do Kardašovy Řečice byla jízda po lesních cestách i v horku příjemná, dále však se do nás v otevřené krajině opíralo slunce. V obci Červená Lhota není restaurace, ale kulajda v bistru byla skvělá. Po prohlídce zámku jsme se zastavili v Dírné na kávu, kde Miloš zatím odlovil v zámeckém parku kešku. Na zpáteční cestě pak ještě občerstvení v Pecáku. Po 55 kilometrech stávila část výpravy podvečer na blízké pískovně, část se chladila nad jezem v Nežárce.
Pátý den byla naplánována cesta do Rakouska do Litschau, ale vzhledem k očekávanému vedru jsme vyrazili jen k česko-rakouské hranici ke Kameni republiky. Komplikace s uzavřenou silničkou (stavba silnice) jsme vyřešili po nepříliš kvalitní polní cestě. Další cesta lesy byla osvěžující i ve vedru. V restauraci Peršlák na hranici nás mile překvapil personál, ač byla restaurace blokována pro společnost, umožnili nám dodržet pitný režim. Opět lesy jsme dorazili do Staňkova. Oběd z rybích specialit v restauraci U sumečka neměl chybu. Po 44 km byla koupel Nežárce víc než příjemná.
Očekávané čtvrteční vedro zrušilo plánovanou cestu do Chlumu. A tak den trávil každý podle nátury, někteří vyrazili na kolo, někteří navštívili zámek v Jindřichově Hradci či ve Stráži, někteří u vody v pískovně, někteří lovili kešky, zkrátka volný den.
Poslední den patřil Hradecké etapě, která však byla vzhledem k tropickému vedru zkrácena na 45 km. Do Jindřichova Hradce se jelo většinou po asfaltu, až na krátké extempore po nekvalitní polní cestě po žluté značce. Dvě hodiny volna v Hradci byly využity na kulturní zážitky (Muzeum hradecka, Muzeum vorařství, zámek) a samozřejmě na oběd. Na zpáteční cestě pak krátké zastavení u kostela sv. Jakuba. Po cyklostezce jsme vystoupali na nejvyšší bod našeho putování, rozhlednu na Rýdově kopci, vysokém téměř jako Lovoš. Cesta zpět nádhernými lesy byla trochu zkalena úvodní nepříliš kvalitní lesní cestou. Žízeň jsme utlumili u Holenské Bašty. Večer jsme se ještě schladili v Nežárce a před námi byla poslední večeře a posezení pod slunečníky v atriu. Večerní hrozba deště se naplnila až v noci.
Ráno jsme balili za deště a doufali jsme, že složitou sobotní dopravní situaci na cestě zpět zvládneme bez pohromy. Byl to příjemně strávený týden ve společnosti spřízněných duší.