Jsme sice vodáci, ale časem se stále více přesouváme na kola. I tentokrát byla voda plánována jen dvakrát (Nová řeka, Nežárka).
Sobotní dopolední cesta autem do Jižních Čech po hlavní silnici nebyl nejlepší nápad. Po půlhodinovém popojíždění z Tábora do Plané jsme zvolili cestu turisticky vzato „azimutem“ a vyplatilo se. Nejen v pohodě, téměř bez aut, ale i krásnou krajinou. Krátká rekognoskace terénu v Jindřichově Hradci – to až sem přijedeme na kolech, a rovnou po silničkách České Kanady do Blata. Penzion LADA nezklamal a tak jsme v baru počkali na další část výpravy. Když dorazili - co s načatým večerem, tož obejdeme Žišpašský rybník. Po chvíli se polní cesta změnila v pěšinu, aby po dalších stovkách metrů zcela zmizela. Nám to moc nevadilo, neboť jsme zaznamenali první houbové úlovky. Příjemným překvapením byl večerní koncert místní dixylendové skupiny
Neděle byla ve znamení cesty na Landštejn. Proto jsme vyrazili (podle plánu) na druhou stranu, tj. do Nové Bystřice. Netřeba křivdit autorovi scénáře - cesta z Bystřice podél hranice s Rakouskem do Starého Města vedla nádhernými lesy, proto nám ani hrozné vedro příliš nevadilo. Zvláště, když nás ve Veclově překvapilo příjemné posezení. Ze Starého Města jsme se svezli po krásné lyžařské stopě podél říčky Pstruhovce až pod přehradu. Krkolomným výstupem jsme se vydrápali na hrad. Nezbytná prohlídka (hrad je uvnitř opravdu zajímavá stavba) a osvěžení v restauraci. Do Blata je to po silnici coby kamenem dohodil, proto jsme si trochu zajeli přes Bukovou.
Pondělí byla plánována Nová řeka z Majdaleny. Měla to být vodácká rozcvička, ale pro vyšší stav to nebylo pro začátečníky až po rozvodí nikterak jednoduché. Lodě byly připraveny včas, pěkně to teklo, takže skoro pohoda. Cestu nám trochu komplikovala hejna (spíše smečky) komárů a taky závěrečný „volej“ před Mlákou se zdál nekonečný. Po návratu do penzionu ženská polovina rozhodla (to víte – háčkové, moc se nenadřou), že bychom měli navštívit Klášter. Navrhnuto, uděláno. Klášter i podzemí bylo zajímavé, a z krátké projížďky byla dvacítka kilometrů (včetně houbaření).
Počasí nám úterní program nabouralo. Místo vodácké Nežárky do Veselí musela být mokrá varianta. I tu bylo nutno změnit, aby bylo možno vrátit z Mláky lodě. Třeboňský zámek, Schwarcenberská hrobka, a Ema Destinová ve Stráži za to stály. Turisti bez večerního ohně, to jaksi moc nejde a tak jsme se při pečení buřtů konečně přivítali na palubě.
Ve středu opět na kola, tentokrát do Slavonic. Trochu jsme zakufrovali a kolabůh nás potrestal dvěma km chůze po makadamu na nově budované lesní silničce. Nezbytné foto na Trojmezí, nákup keramiky v Maříži a po poledni jsme dorazili do Slavonic. Dvě hodiny architektonické krásy, pohody a jedeme dál. Cesta na Pfaffenschlag byla doslova zarubaná od těžařů. Spíš pěšky než na kole jsme se ale na naučnou stezku Grázla dostali. Zpátky přes Landštejn (kafíčko) a večer nás čekala countrymuzika.
Čtvrtek opět na kole, tentokrát do Jindřichova Hradce. Sice dostat se na kole na stanici Kaproun bylo dobrodružné, ale jinak pohodová cesta po č. 1241. Návštěva muzea (Krýzovy jesličky, malované terče, síň Emy Destinové), muzea fotografie, akvária, procházka centrem. Zámek z časových důvodů jen z venku. Část výpravy si nenechala ujít jízdu zpět úzkorozchodnou železnicí, část se rozhodla po svých (cyklostezka č.32). Obě skupiny byly spokojené a odměnily se bohatou večeří.
V pátek byla naplánována zahraniční cesta. Přes Novou Bystřici (drobné opravy kol) a přechod Smrčná do Litschau. Cesta byla plánována většinou lesy, proto nás vedro nezaskočilo. Nezbytná polívka a pivo na zahrádce za kostelem St. Michael v Litschau a zpět do Česka. Při cestě kolem Staňkovského rybníka jsme sledovali továrny na dovolenou a docela rádi jsme vyrazili přes Peršlák (káva a poháry) zpět do „našeho“ penzionu.
Než jsme se nadáli, týden byl u konce. V sobotu jsme si každý připravil vlastní program při cestě domů. Ještě zmínka k penzionu Lada v Blatě – po všech stránkách příjemný, překvapila nás organizace práce a vztah personálu k hostům. Prostě jednička.
