Meteorologové nás svou předpovědí příliš nepotěšili, ale my přece nejsme z cukru. V pátek předpověď posledního slunečného dne víkendu vyšla. Po ranním přesunu z Lovosic do penzionu Hubertus v Doubici jsme neváhali a ještě dopoledne vyrazili na kolech do skal. Abychom se příjemně naladili, zahájili jsme cestu po cyklostezce č. 3029 raději z kopce. Příjemný tříkilometrový sjezd nás zavedl k Infocentru Sauly. Odtud nás čekalo táhlé stoupání na Tokáň. S vidinou otevřené restaurace jsme stoupání zvládli bez problémů, byť chvílemi i pěšky. V restauraci jsme doplnili energii a správný pitný režim. Následoval příjemný sjezd lesní silničkou až pod Ptačí kameny, odkud jsme pokračovali po České silnici do Zadních Jetřichovic. Z údolí Křinice nás čekalo táhlé stoupání nad Hinterhermsdorf. Bohužel jsme v Hinterhermsdorfu promarnili příležitost nabrat síly v hospůdce. Domorodci doporučené občerstvení v Neudorfu na cestě k Zadní Doubici však bylo zavřené. Prudký sjezd ke Křinici byl příjemný, stejně tak jako mírné stoupání podél Křinice Kyjovským údolím. 
Cestou jsme se zašli podívat na Jeskyni víl a na jeskyni Vinný sklep. Vzhledem k nabitému programu jsme k nevoli několika účastníků bez zastavení minuli v Kyjově hospodu Na fakultě a pokračovali protivným stoupáním zpět do Doubice. Program dne nekončil, neboť nás čekalo stavění máje v Krásné Lípě, při kterém se prezentoval folklorní soubor Křiničánek.
Sobotní ranní pohled na oblohu vyvolal optimistickou náladu, že i meteorologové jsou omylní. Po bohaté snídani jsme opět vyrazili po cyklostezce č. 3029 z Doubice, tentokrát na sever do kopce. V Kyjově jsme minuli kýženou hospodu, protože na gáblíka bylo příliš brzy, a pustili se Kyjovským údolím dolů. Věnovali jsme se pozornost skalám lemujícím údolí a tak jsme zdolali, pochopitelně bez kol, strmá schodiště naučné stezky nad Sýrovým potokem i na Kyjovský hrádek. Z údolí Křinice jsme se spíš pěšky než na kole vydrápali do Hinterhermsdorfu. Tentokrát jsme občerstvení neponechali náhodě a v restauraci Erbgericht při májové veselici s typickou německou muzikou (živě) ochutnali Bratwurst und Bier. Trochu nám ztěžkla kolena ve stoupání na rozhlednu na Wiefbergu, ale kruhový rozhled stál za to. Do Mikulášovic jsme dorazili, když nastal čas k jídlu. Výborná kuchyně v hotelu Ron stála za to. Příjemné pocity z dobrého jídla byly brzy vyváženy – naplnila se hrozba meteorologů a drobný déšť se nás snažil zastrašit. Neodradil nás od návštěvy trojboké kaple nad Mikulášovicemi. Pod Vlčí horou jsme řešili dilema – vylézt na rozhlednu či ne. Po jeho vyřešení jsme byli odměněni slušným výhledem na panorama kopců Českého Švýcarska. A pak už nás čekal jen sjezd do Kyjova a protivné stoupání nad Doubici. Při večerním posezení jsme zážitky uplynulého dne pořádně probrali.
Neděli jsme věnovali „Sechezácké“ nostalgii. Rozloučili jsme se s příjemným penzionem Hubertusv Doubici a odjeli do Jetřichovic. Pamětníci na rekreační středisko lovosické chemičky v Jetřichovicích byli zklamáni jeho současným stavem. Při pěším výletě na Mariánku a Vilemínu zavzpomínali na dětské a rodičovské zážitky při rekreacích a školách v přírodě. Ač jsme všeobecně tvrdili, že jsme na polopenzi, neodpustili jsme si oběd Na Tokáni a přes Rudolfův kámen a Pohovku jsme se vrátili zpět do Jetřichovic.
Dlouhá zima byla na naší výkonnosti určitě vidět, ale i tak jsme odjížděli s pocitem příjemně stráveného víkendu. Někdy příště pěšky, na vodě či na kole zase nashledanou.