Při letošní dovolené vodáků KČT se bohužel potvrdilo, že se stále více přesouváme na kola. Ačkoliv jsme vezli vodáckou výbavu s sebou (kromě lodí), již cesta kolem šumavských řek do penzionu v Nových Hutích nás příliš optimisticky nenaladila. Rozvodněná Úhlava a výrazně 
vyšší stav Otavy znamenal, že jsme operativně pozměnili plány a přesunuli sklouznutí se po Otavě na závěr týdne. Část výpravy dorazila do penzionu Na výsluní po obědě v časové toleranci a rozhodla se zkrátit si čekání na zbytek oddílu řádnou rekognoskací terénu. A to by bylo, abychom nezkusili houbařit. Plné košíky sice nebyly, ale na první ochutnávku pro všechny účastníky to stačilo. Večer jsme upřesnili program dalšího dne a šlo se do hajan.
Druhý den pobytu v nadmořských výškách nad 1000 m n. m. jsme na kole začali do kopce. Z Nových hutí jsme se vyšplhali na Churáňov, pokochali se výhledy a po cyklostezce č.1203 jsme přes Zlatou studnu dorazili na Ranklovskou rovinu. Část výpravy se nechala zlákat poklidným geokešením a zkrátila si cestu přímo do Kvildy, druhá část nezapřela sportovního ducha a projela se do Zhůří. Věčný lepič lodí a kol – Lojza se trochu prošel, neboť rezervní duše mu byla nanic, nemaje pumpičky se správným typem šlaufku. Obě skupiny se srazili na Kvildě v pekárně a na již opravených strojích se vydali přes Bučinu na Knížecí Pláně. Občerstvovačka na Knížecích Pláních nezklamala. Sjezd do Borových Lad byl příjemný, stejně tak mírné stoupání po nové cyklostezce do Nových Hutí. Večer jsme zakončili ve vinárně při zlatavé Pálavě.
Třetí den jsme vyrazili za poznáním do zahraničí. Částečně vlastní, částečně veřejnou dopravou jsme dorazili do Waldhäuseru, abychom odtud pěšky vystoupali na nejvyšší bod našeho putování – Luzný (1373 m n.m.). Po nezbytném vrcholovém fotografování následoval trochu dramatický sestup kamenným polem ke skleněné arše – zajímavému výtvarnému dílu. Tuto 5 metrů dlouhou a 3 tuny těžkou sochu, skládající se ze 480 jednotlivých skleněných desek společně vytvořili v roce 2003 němečtí sklářští brusiči a malíři a čeští sochaři. Zde se naše skupina opět rozdělila, část se vydala přes Březník na Modravu, druhá část sešla přes Teufelsloch a Martinklause zpět do Waldhäuseru. Na cestu do Neuschönau, jsme využili linku Igelbusu. U informačního centra Národního parku nás čekala třináctset metrů dlouhá stezka vedoucí v korunách stromů. Na jejím konci se skví nádherný důkaz stavebního umu - obří kopulovitá čtyřicetimetrová konstrukce ze dřeva, z níž byl nádherný výhled na lesy a louky Národního parku Bavorský les. Večer jsme jako obvykle, tentokrát u piva, probrali program dalšího dne.
Čtvrtý den nás čekala druhá třináctistovka naší dovolené, tentokrát na kole. Cestu jsme si usnadnili přesunem auty do Kvildy. Docela rádi jsme opustili Kvildu, coby zaprášené staveniště, nádherným údolím Roklanského potoka. Trochu zadýchaní napůl pěšky, napůl na kole jsme u vrcholového kříže stihli společné foto. Při obvyklé polévce, bylo přeci poledne, byl dohodnut sjezd do Prášil. Jak řečeno, tak uděláno. Krátký déšť v Prášilech jsme přestáli v útulné cukrárně. Zpáteční cestu jsme si zpestřili jízdou podle Vchynicko-tetovského kanálu. Večerní hodnocení proběhlo tentokrát v režii červeného.
Pátý den jsme věnovali Vltavě. Cestu z Nových Hutí na Knížecí Pláně známe už nazpaměť, ale docela nás děsilo stoupání přes Bučinu pod Stráž. Nač však šlapat, když pěšky to jde stejně rychle. Mraveniště lidí u „starého“ i „nového“ pramene Vltavy dalo nejvíc zabrat našemu kešerovi, neboť měl problém, jak nenápadně ulovit keš. Fyzicky zdatnější část výpravy se vydala zpět do penzionu přes Březník a přes Modravu, druhá, raději se kochající skupina, jela do penzionu přes Kvildu a cestou se potěšila krásou Chalupské slatě. Večer pak bylo příležitostné houbaření korunováno smaženicí.
Program pátku plánovaný na splutí Otavy ze Sušice byl vzhledem k očekávanému dešti změněn. Ráno vypadalo počasí optimisticky, tak hurá na Knížecí Pláně. Pod hrozbou mraků se část výpravy vydala zpět do Nových Hutí, aby případně vyplnila odpoledne houbařením. Druhá část se rozhodla dodržet program a vydala se do Strážného. Oběma skupinám překazil záměry déšť. A protože to vypadalo na dlouhý liják, byl ze Strážného vyhlášen motorizovaný ústup. Na horách se počasí mění rychle, tentokrát to bylo k lepšímu, takže jsme odpoledne vyplnili příjemným pěším výletem podle Hamerského potoka. A co bylo k večeři? No přece nasbírané houby.
Jásavé sobotní ráno velelo k naplnění včerejšího přerušeného programu. Opět proběhla dělba na skupiny. Jedni se rozhodli poznat okolí Polky (zvlášť, když jsou tam keše), druzí dali přednost procházce podél Vydry. A tak byla pro první skupinu obligátní cesta na Knížecí Pláně, tam výborná polévka a pár set metrů po cyklostezce č.1023. A pak to začalo: Vidíš toho nádhernýho hřiba? A co tenhle, a tady !!!! Až na Polku houbaření přímo z bicyklu. Pak jen cesta s nákladem hub přes Borová Lada do penzionu. Druhá skupina si udělala zmrzlinou radost v Turnerově chatě a absolvovala podobné houbové žně, jen trochu jinde. Den skončil výborným houbovým gulášem, večer pak, a s ním celý pobyt, příjemným posezením ve vinárně.
Nedělní ráno bylo ve znamení balení a rozloučení s příjemnými majiteli penzionu Na výsluní . Díky za nádherný týden u Majerů